Stará vojenská

Dusot kopyt dozněl, pluk už dozpíval, 

Prach a dým roznesl dech vánku, 

|: Prostřelený kotlík rzí se pokrývá, 

 Zabili i mladou markytánku. :| 

Málo nás tu zbývá s naší bolestí, 

Nepřítel snad nikdy ani nebyl, 

|: Kdo je ještě živ, ten mluví o štěstí, 

Kdo už ne ten poslouchá ho v nebi. :|

 Na závěru ruka, smrtka na blízku,

 Duše vzlétá, hlava už se sklání, 

|: Komupak to píšem krví do písku, 

Příroda, ta nečte naše psaní. :| 

Spěte, kamarádi, není proč se bát, 

Velitelé narodí se zase, 

|: Vojáčkové zase budou fasovat, 

Od eráru věčné ubikace. :|

 Spěte kamarádi, zpěv je jenom zpěv, 

Nic nového na tom světe není, 

|: Zase bude láska, zase bude krev, Jen nebude nikdy usmíření. :|