Bílý kvíteček

Když jsem mašíroval ke hranici,
měl jsem bílý kvítek za čepicí,
za čepicí měl jsem kvítek bílý,
který dívčí slzy orosily.
Zrosily ho dívčí oči černé,
na důkaz té naší lásky věrné.
Kterou jsme si spolu přísahali,
nežli jsme si sbohem dali.
Refr.:
[:Já jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal.:]

Do té ruské země dlouhá cesta,
proč mne na tom světě Pán Bůh trestá,
že dřív, než jsem došel na hranici,
zvadnul mi ten kvítek za čepicí.
Za čepicí bílý kvítek zvadnul,
plamen lásky v dívčím srdci zchladnul
a ty oči, jež mě rády měly,
na mne doma zapomněly.
Refr.: 
[:A já si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal.:]

Co je do kvítečku, který zvadne,
co je do vojáka, který padne?
Na světě je všude plno kvítí,
jiným hochům také slunko svítí.
Jedna ostrá rána v tuhém boji,
to vojenské srdce navždy zhojí.
Až mne kamarádi pochováte,
do hrobu mi kvítek dáte.
Refr.: 
[:Vždyť jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal.:]