Funkci lehké pěchoty pro výkon průzkumu, předních stráží apod. vykonávali v armádě habsburské monarchie původně převážně vojáci hraničářských jednotek. Nicméně již během válek o rakouské následnictví se objevil první předobraz prvotních mysliveckých formací. Jednalo se o dobrovolnickou mysliveckou setninu Pfeiler (pojmenovanou podle velitele hejtmana Pfeilera), existující v letech 1745-1746. V rámci této setniny bylo též asi 80 jezdců. Název "myslivecký", užívaný pro ni i pro ostatní nástupnické formace, byl odvozen z toho, že při přijímání do nich byla vedle členů různých střeleckých sborů a spolků dávána přednost lesníkům, protože se jednalo o muže dobře ovládající zbraně, kteří nepotřebovali dlouhodobý střelecký výcvik.

První větší dobrovolnická myslivecká formace se objevila až za sedmileté války. V r. 1758 byl vytvořen polním zbrojmistrem Františkem Mořicem hrabětem Lacym dobrovolnický Sbor polních myslivců (Feld-Jäger-Corps), označovaný jeho jménem (jakožto majitelem), resp. jménem jeho nástupce polního podmaršála Josefa hraběte Siskovicse.  Počátky tohoto sboru byly dosti skromné, jeho původní stav čítal pouhých 50 mužů. Ale již v r. 1759 sestával ze 2 setnin (setnina čítá 100 mužů) a v r. 1760 z 10 setnin. V témže roce byl podřízen pionýrskému sboru, v r. 1761 byl znovu osamostatněn. Rozpuštěn byl po válce r. 1763. Vedle něj fungoval další, početně slabší Dobrovolnický myslivecký sbor (Frei-Jäger-Corps), označovaný podle svého velitele, jímž byl hejtman, později major Michael Otto. Sbor, sestávající ze setniny ostrostřelců a menšího počtu švališarů a husarů (celkem asi 100 jezdců), existoval v letech 1759-1763.

Protože se myslivci ve válce osvědčili, bylo již v r. 1769 nařízeno, aby byl v případě vypuknutí válečného konfliktu postaven myslivecký sbor (Jäger-Corps). Ve válce o bavorské následnictví 1778-1779 existovaly dvě takové formace. Jednak Tyrolský ostrostřelecký sbor, sestavený z osvědčených střelců z pěších pluků, dále z vybraných příslušníků hraničních kordonů a konečně z naverbovaných dobrovolnických střelců. 

Dalším byl Sbor moravsko-slezských horských myslivců v síle 2 setnin. Některá akta uvádějí ještě Myslivecký sbor Urbany, ale chybí k němu jakékoliv další údaje. Vedle těchto samostatných mysliveckých sborů existovaly myslivecké oddíly jako součásti jiných dobrovolnických formací. Za šeldské války v letech 1784-1785 byl vytvořen dobrovolnický Tyrolský ostrostřelecký sbor, sestávající ze 2 setnin. Za války s Osmanskou říší v letech 1787-1790 byl vytvořen větší počet dobrovolnických mysliveckých sborů. Některé tyto formace byly posléze rozpuštěny, jiné zůstaly zachovány a účastnily se koaličních válek.

Na přelomu let 1789 a 1790 bylo, vzhledem k napjatým vztahům s Pruskem, nařízeno postavit observační sbor v Čechách a na Moravě. Jeho součást měly tvořit i dvě myslivecké formace - Sbor německých myslivců (Deutsches Jäger-Corps) a Sbor tyrolských ostrostřelců (Tyroler Scharfschützen-Corps), každý po 10 setninách. K jejich zformování byli použiti příslušníci obou výše uvedených mysliveckých setnin (Sinzendorff a Dandini) a dále myslivci, vyčlenění od Hlavní armády. Až do definitivního zkompletování sborů byli myslivci přiděleni ke 2. polnímu praporu pěšího pluku č. 25. Početní stavy dobrovolníků z Tyrolska, kteří měli tvořit základ tyrolského sboru, byly nedostačující (ne více než 3 setniny), proto měli být ponecháni v rámci německého sboru do té doby, než jejich počet vzroste nejméně na 5 setnin. Oba sbory měly být doplňovány vstupem nových dobrovolníků. Vedle toho bylo povoleno postavit podle návrhu polního podmaršála Bendera myslivecký sbor v rakouském Nizozemí.

V září 1790 měly být všechny myslivecké formace rozpuštěny, což bylo v říjnu t.r. omezeno pouze na Koburský myslivecký division a setninu, vykonávající službu na čajkách. V prosinci 1790 byl rozpuštěn Boerův ostrostřelecký sbor, část mužstva byla zařazena do pěšího pluku č. 33. Ostatní myslivci byli přesunuti do Nizozemska. V období koaličních válek vzniklo a posléze zaniklo větší množství dobrovolnických mysliveckých formací. Dále byly v této době či bezprostředně po ní vytvořeny první stabilní myslivecké jednotky.

Pluk jízdních myslivců z l. 1798-1801

Za 2. koaliční války se v rakouské armádě poprvé objevili jízdní myslivci. Jejich základem byl Jízdní myslivecký dobrovolnický sbor (Jäger-Frei-Corps zu Pferd) o 4 eskadronách, naverbovaný v r. 1795 biskupem z Paderbornu a Hildesheimu jako říšský kontingent těchto území. V březnu 1797 byl převzat do císařských služeb a zesílen na 6 eskadron. V červnu 1798, po inkorporování jezdců z francouzských emigrantských formací Bourbon, Rohan a Carneville, z něj byl vytvořen Pluk jízdních myslivců či Jízdní myslivecký pluk (Jäger-Regiment zu Pferd), který vzdor tomu, že byl jediný, byl opatřen číslem 1. Majitelem pluku byl plukovník, později generálmajor Anton Graf de Bussy (v l. 1795-1798 velitel tohoto jízdního dobrovolnického sboru). Pluk se skládal z 8 eskadron (4 divisionů). V r. 1800 byl postaven 5. division a pluk čítal 10 eskadron. Pluk měl výsadu doplňovat své stavy verbováním na území všech císařských dědičných zemí. Byl zrušen v květnu 1801. Mužstvo bylo propuštěno, pouze z nepatrné části zařazeno k hulánskému pluku č. 3, založenému v témže roce.

Divisiony a prapory polních myslivců od r. 1808

Dne 9.8.1808 podal generalissimus arcivévoda Karel28) císaři Františkovi I. návrh na rozmnožení lehkých jednotek. Císař 18.8.1808 nařídil rozformování tehdejšího Mysliveckého pluku na 9 samostatných divisionů. Tyto rámcové jednotky měly být v případě války doplněny na kompletní prapory. Divisiony byly zřízeny k 1.9.1808. Každý z nich byl označován jako Division polních myslivců či Polní myslivecký division (Feld-Jäger-Division) a opatřen pořadovým číslem 1 až 9. Division měl předepsaný mírový stav 288 mužů: štáb 6 mužů a 2 setniny po 141 mužích. V čele divisionu stál vyšší důstojník, v čele setniny hejtman nebo kapitán-poručík, dále byl u každé setniny systemisován 1 nadporučík a 2 podporučíci. K plánovanému doplnění na prapor byly určeny dvě reservy (každá v síle divisionu) z lesnického personálu a střelců. Divisiony byly postupně doplňovány, např. k 1.10.1808 obdržel každý 15 přespočetných desátníků (zde podmyslivců) od řadových pěších pluků. K 1.12.1808 bylo nařízeno doplnit myslivecké divisiony na prapory. Každý z nich byl označován jako Prapor polních myslivců či Polní myslivecký prapor (Feld-Jäger-Bataillon) a svým dosavadním číslem. Prapory byly vytvářeny na mírových stavech 860 mužů: štáb 14 mužů a 6 setnin (3 divize) po 141 mužích (z toho 3 důstojníci) ve 4 četách. Od 10.2. do 1.3.1809 začaly být myslivecké prapory uváděny na válečné stavy 1.010 mužů: štáb 14 mužů a 6 setnin po 166 mužích (z toho 4 důstojníci). K 26.2.1809 byla pro každý prapor ustanovena depotní setnina o 74 mužích (z toho 3 důstojníci) pod velením hejtmana nebo kapitán-poručíka. Po ukončení válečného tažení 1809 byly prapory polních myslivců zredukovány na divisiony s předchozím mírovým stavem 288 mužů. V r. 1812 za války proti Rusku byly doplněny na prapory pouze dvě divize polních myslivců (č. 5 a 7), zařazené do Scharzenbergova pomocného sboru. Počátkem února 1813 bylo Dvorní válečnou radou nařízeno doplnění všech mysliveckých divizí na prapory, složené ze 4 tzv. válečných setnin (Kriegs-Compagnien) a 2 tzv. mírových setnin (Friedens-Compagnien), které měly sloužit jako depotní divize. Nejvyšší rozhodnutí z 24.7.1813 stanovilo válečné stavy polních mysliveckých praporů, proti stavům z r. 1808 poněkud vyšší. Celkem čítal každý prapor 1.017 mužů: štáb 21 mužů a 6 setnin po 166 mužích (z toho 4 důstojníci). Podstatně vyšší byly stavy depotní setniny, která nyní čítala 226 mužů (z toho 2 důstojníci). V rámci příprav na válku s Francií došlo podle nejvyššího rozhodnutí z 5.8.1813 k rozmnožení praporů polních myslivců na 12. K nově vytvářeným praporům č. 10-12 byl převelen jistý počet šarží od stávajících praporů. Konkrétně k praporu č. 10 od praporů č. 7, 8 a 9, k praporu č. 11 od praporů č. 3, 4 a 5 a k praporu č. 12 od praporů č. 1, 2 a 6. Myslivecké prapory byly uvedeny na mírové stavy (oproti předchozím z r. 1808 poněkud nižší) až 1.7.1816. Prapor se nyní skládal ze 4 setnin (1. setnina zůstala, 2. byla nyní 3., 3. se stala 2., 5. byla 4., 4. a 6. byly zrušeny). Mírový stav činil 616 mužů: štáb 12 mužů, 4 setniny po 151 mužích (z toho 4 důstojníci). Válečný stav byl stanoven na 1.489 mužů: štáb 21 mužů, 6 polních setnin po 206 mužích (z toho 4 důstojníci), 1 depotní setnina se 232 muži (z toho 4 důstojníci).