Klub vojenské historie ve Znojmě se začal formovat na počátku osmdesátých let 20. století. Pánové Miroslav Moltaš a Karel Pekárek tehdy pravidelně jezdili na vzpomínkové akce konané při příležitosti výročí bitvy u Slavkova, a to v historických uniformách z napoleonských válek. Příznivci vojenské historie poté od roku 1983 působili až do roku 1990 pod hlavičkou Jihomoravského muzea ve Znojmě. Dne 23. listopadu 1990 byl Klub vojenské historie ve Znojmě zaregistrován u Ministerstva vnitra České republiky jako zájmové sdružení osob zabývajících se vojenskou historií. Původně se členové klubu soustřeďovali převážně na studium archivních materiálů, věnovali se individuální sběratelské činnosti v oblasti militárií, faleristiky, historické kartografie, heraldiky a střelbě z historických zbraní. Z určitého kolektivního nadšení poté vznikla myšlenka založit, vlastně obnovit činnost historické jednotky znojemských ostrostřelců, která ve městě existovala do roku 1933. Myšlenka našla velmi rychle své reálné uplatnění. Ačkoliv původní uniformy znojemských ostrostřelců byly modré barvy, z praktického hlediska jejich dalšího využívání i mimo město Znojmo bylo přistoupeno k ušití uniforem typu císařských polních myslivců z napoleonských válek. Členové klubu svého tehdejšího rozhodnutí nikdy nelitovali naopak, šedozelené uniformy s tmavozelenými doplňky a černým kloboukem korsického typu otevřely nově vzniklé historické jednotce cestu do aktivního klubového života v České republiky i v zahraničí.

Jednotka měla na svém původním praporu se znojemskou orlicí  položenéné na barvě "kaisergelb" vyšit nápis ,,Kompanie znojemských ostrostřelců" a sedmnáct členů klubu vyzbrojených nejprve originály, později funkčními replikami křesadlových pušek, se zúčastnilo řady akcí a rekonstrukcí bitevních scén od Normandie po Halič, od Ajaccia přes Řím, Vídeň, Lipsko po Waterloo. 

 Původním hlavním zámyslem klubu bylo zajišťovat čestnou jednotkou ostrostřelců významné akce přímo ve městě Znojmě a přispívat tak k historickému koloritu města. Toto se skutečně dělo. Ostrostřelci po dohodě s městským úřadem několikrát tvořili čestnou jednotku při vítání hostů před radnicí, reprezentovali město při vernisážích výstav o znojemském regionu v Rakousku a v Holandsku, tvořili čestný doprovod vozu, na němž byla po rekonstrukci přivážena k radniční věži nejvyšší kopule a stříleli čestné salvy při jejím vyzdvihování a upevnění. Městu Znojmu byly určeny i "Napoleonské dny", kterých klub uspořádal ve Znojmě a jeho bezprostředním okolí (Nový Šaldorf, Dyje) v letech 1991 až 1996 celkem šest. Akce měla být vzpomínkou na bitvu, která se u Znojma odehrála 10. a 11. 7. 1809. Akcí se účastnilo v některých ročnících až 300 osob v historických uniformách a v prostředí historických klubů v ČR má akce dodnes velmi dobrou pověst. Poté došlo mezi městem a klubem, řečeno slušnou formou, k ,,informačnímu šumu", který spolupráci ukončil. Další akce podobného typu již klub prováděl sám v obcích Dobšice a Jevišovice za aktivní a nezištné účasti místních obecních zastupitelstev. Klub vojenské historie ve Znojmě si vždy vyhrazoval a do budoucna vyhrazuje právo ochrany autorského záměru akce a tvorby scénáře, na kterém se výhradně podíleli jeho členové. V roce 1992 klub ve spolupráci s městským úřadem inicioval, finančně se podílel a slavnostně odhalil na domě číslo 9 na Horním náměstí ve Znojmě pamětní desku připomínající pobyt císaře Napoleona I. před bitvou u Slavkova v listopadu roku 1805. V roce 1996 klub inicioval a podílel se na odhalení provizorní pamětní desky v prostoru Vlkovy věže, která připomínala obranu města Znojma před Francouzi vídeňskými a znojemskými dobrovolníky vedenými majorem Sallisem, rytířem řádu Marie Terezie, v průběhu bitvy dne 11. 7. 1809. 

V 90. letech se klub zúčastnil po celé Evropě rekonstrukcí historických bitev prakticky na všech bojištích napoleonských válek, kromě Ruska a Španělska. Jednalo se o více jak padesát akcí v místech, z nichž mnohá jsou pro z zájemce o vojenskou historii pojmy jako Ajaccio, Marseille, Toulon, Paříž, Arcole, Lodi, Castiglione, Rivoli, Řím, Tolentino, Milano, Janov, Marengo, Boulogne, Slavkov, Aspern, Wagram, Znojmo, Jena, Lipsko, Montereau, Fontainebleau, Waterloo.... Jednotlivci se v roce 1996 finančně podíleli na umístění pamětní desky na české vojáky v hlavním památníku bitvy u Solferina, k níž došlo v roce 1859. Italská vláda zde nechala vypsat i desítky jmen českých vojáků padlých v řadách tehdy nepřátelské císařsko-královské rakouské armády. Členové klubu navštívili i areál bojiště u Santa Lucie, Monte Berica a Vicenzy v blízkosti Verony, kde v roce 1848 bojoval 10. prapor myslivců pod vedením plukovníka Karla Kopala, rodáka ze Ctidružic u Znojma. Kopalův prapor polních myslivců No. 10 byl zřízen v roce 1813 a až do roku 1918 k tomuto praporu rukovali myslivečtí mládenci a adepti z tehdejšího, dnes již historického znojemského kraje. Klub vojenské historie ve Znojmě a Společnost vojenské historie v Brně se v červnu 1997 zúčastnily za Českou republiku I. napoleonského kongresu v Ajacciu na Korsice, konaného pod záštitou Francouzského institutu. Cílem akce, které se zúčastnilo přes pět set osob z celého světa, bylo zahájit pravidelná setkávání historiků a zájemců o vojenskou historii komplexně hodnotících léta 1793-1815. Aktivní činnost klubu a jeho historické jednotky mimo město Znojmo vedla ve svých důsledcích ke skutečnosti, že znojemští ostrostřelci stále více vystupovali a stávali se známějšími jako císařsko-královští polní myslivci rakouské armády z napoleonských válek. Historická jednotka je stále schopna a ochotna nezištně plnit ve Znojmě úlohu "Císařsko-královského privilegovaného měšťanského ostrostřeleckého sboru ve Znojmě" (tak zní celý původní historický název ostrostřelců z první poloviny 19. století), slovo spolupráce však ztrácí svůj smysl pouze v jednostranném kladném přístupu. V roce 2000 přijala sekce klubu čestný název "C. (a) K. prapor polních myslivců No. 10, Obst. Kopal" 1809 Znojmo/Znaim". V současné době má historická uniformovaná jednotka sedmnáct členů. Jsou mezi nimi i tři ženy, které se v uniformách, s plným výstrojním zatíže ním a s funkčními zbraněmi účastní bojových střetnutí, včetně bodákových útoků. V roce 2001 byly ušity nové uniformy včetně klobouků,,à la Corse". Byly pořízeny nové přilby používané u císařsko-královských rakouských mysliveckých jednotek do roku 1806.

Dne 9. 10. 2001 byl pořízen i nový prapor, který sponzorsky zhotovila firma Excalibur Production a. s., Znojmo, dle návrhu členů klubu. Lícová strana - avers (",císařská žluť") byla navržena podle původních vojenských praporů císařsko-královské rakouské armády, používaných v průběhu napoleonských válek. Na bílou rubovou stranu - revers- byla převzata madona s dítětem, zobrazená na originálním praporu znojemských ostrostřelců z roku 1868, který je uložen na historickém oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě. Velký úkol si stanovil klub v roce 1999, když se rozhodl odhalit památník připomínající bitvu, kterou v širším okolí města svedla za napoleonských válek císařsko-královská rakouská a francouzská vojska ve dnech 10. a 11. července 1809. Dne 7. května 1999 členové klubu zakoupili vyřazený a částečné poškozený pomník od města Brna. Finanční částka byla celá uhrazena z příspěvků členů Klubu vojenské historie ve Znojmě. Jednalo se o čtyřboký jehlan Blauberk (černá švédská žula). Pomník byl převezen vozidlem Armády ČR do Znojma a prozatímně uložen v areálu bývalé firmy Znojmia trade mark a. s. ve Znojmě na ul. Dobšická 4. Při výběru vhodného umístění památníku oslovil klub nejprve město Znojmo s tím, že byl pro umístění navržen prostor poblíž kláštera v Louce, kde stával kostel sv. Barbory, v místě hromadného hrobu obětí války v roce 1809. Město ale neprojevilo zájem, a proto se členové klubu obrátili na Obecní úřad Dobšice. Tato obec podle historických pramenů utrpěla ve znojemském regionu ve válečném roce 1809 zřejmě největší škody na životech i na majetku. Vesnice následkem bojů téměř celá vyhořela. Vedení obce projevilo zájem o vybudování památníku, který, dle vyjádření ing. Jaroslava Jenšovského, tehdy starosty, dnes bývalého starosty obce, pomůže Dobšice zatraktivnit pro turisty, kteří na Znojemsko přijíždějí. Po konzultacích s architekty bylo z několika variant pro jeho umístění vybráno prostranství na Znojemské ulici. Projekt úpravy místa zahrnující oddělení zeleně od výhledu na moderní zástavbu v pozadí zpracovala znojemská architektka Naděžda Orsiniová v únoru 2002. Kamenosochařské práce realizovala firma Vladimír Kopečný - Kamenosochařství Znojmo. Sádrovou formu znaku Klubu vojenské historie ve Znojmě a jeho sekce historické jednotky polních myslivců číslo 10 nesoucí čestný název plukovníka Kopala (lesní roh s číslem 10) realizoval akad. sochař Alexander Walter ze Znojma, odlitý znak dodala firma Kovářství Josefa Švajky. Plastová deska na památník byla zhotovená z iniciativy Čs. napoleonské společnosti v Brně. Výkopové práce provedli členové klubu ve volném čase a zednické práce realizoval Pavel Vorbis a Jiří Michalec. Část výloh byla kryta z prostředků členů klubu, z rozpočtu obce Dobšice, z programu Phare a sponzorsky. Slavnostní odhalení památníku padlým a zemřelým v bitvě u Znojma v roce 1809 se uskutečnilo dne 28. září 2002 v odpoledních hodinách. Pomník posvětil Msgre. Jindřich Bartoš, děkan znojemský.

 Vedle přehlídky historických vojsk a salv z děl a pušek proběhla ukázka rekonstrukce historické bitvy. Akce se zúčastnil i příslušník vojenské mise zastupitelského úřadu Francouzské republiky. Odhalení pomníku předcházelo v dopoledních hodinách slavnostní vysvěcení praporu historické jednotky v chrámu sv. Mikuláše ve Znojmě. Kmotrou praporu se stala paní kněžna Anita von Hohenberg, pravnučka následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, tedy potomní korunní princezna česká. Její přítomnost nebyla náhodná. Její prababička, manželka následníka trůnu, kněžna Žofie von Hohenberg, rozená hraběnka Chotková, byla patronkou znojemského pěšího pluku No. 99, jenž byl ve Znojmě založen a dislokován v letech 1883-1918 a kde vykonávali vojenskou službu mládenci od Hrotovic až po Vídeň.  Anita von Hohenberg také předala členům historické jednotky, spolupracovníkům a všem těm, kteří se zasloužili o vybudování památníku, pamětní medaili s vyobrazením plk. Kopala. Limitovaná série medailí (35 ks stříbrných a 30 ks bronzových, číslovaných a evidovaných v seznamu nositelů) byla pro tuto příležitost ražena v bulharské státní mincovně Mincovní dvůr v Sofii. Avers i revers medaile byl navržen a částečně i vypracován členy klubu.